Kde mají park připomínající kulturní krajinu našich předků, který zároveň umí ochránit okolí před záplavami? Jak velkým člověkem musíte být, abyste prach z Měsíce rozptýlili na hrob Julese Verna? A proč se řešení pro stavbu unikátní stěny, v níž se odráží panorama města, našlo na nádraží? Odpovědi a zároveň propojení tří příběhů najdete v Litomyšli. V parku pojmenovaném po světově uznávaném astronomovi Zdeňku Kopalovi, kam Egoé dodalo konstrukci fungující jako zrcadlo.
Zajistit účinnou protipovodňovou ochranu jižní části města, mimo jiné v souvislosti s novou výstavbou. Jednoduché zadání, překvapivé vyústění. Místo velkého poldru s minimální možností využití pro další aktivity, zvolili v Litomyšli jinou, náročnější cestu. Soustavu průlehů harmonicky zasazených do svahu, která je v boji s povodněmi minimálně stejně účinná. Po výsadbě téměř dvou stovek stromů, většinou ovocných, vybudování pěšin a dalších přírodě blízkých prvků, ale mohl vzniknout výjimečný park vracející krajinu do pestré podoby z první poloviny 20. století.
Park nese jméno Zdeňka Kopala, který se v Litomyšli v roce 1914 narodil. Podle mnohých jde o vůbec nejvýznamnějšího českého astronoma. Vzhledem k politické situaci žil od konce 30. let v Anglii a ve Spojených státech. Působil na Massachusettském technologickém institutu, několika univerzitách a od roku 1958 spolupracoval také s NASA. A to na ničem menším, než na přípravě misí Apollo, které vyústily v přistání na Měsíci. To, čím k úspěchu dosaženém v roce 1969 Zdeněk Kopal přispěl, bylo náležitě oceněno – jako výraz díku obdržel ampulku s měsíčním prachem. Ten Zdeněk Kopal vysypal na hrob Julese Verna, jednoho z největších vizionářů všech dob.
