Místo, kde Pražané poprvé uviděli parní vlak. Unikátní dílo projektanta Jana Pernera, nejstarší nádraží tohoto typu v Evropě. To všechno je železniční stanice Praha-Masarykovo nádraží. Denně zde odbaví zhruba 30 000 cestujících, přesto se několikrát uvažovalo o jeho zrušení. Teď ale prochází rozsáhlou modernizací, která mu přidá další prvenství – nejzajímavější nádraží. Minimálně v Praze. Na realizaci se podílí také Egoé plus. Po Zahradním Městě, Vysočanech, Vršovicích nebo Edenu jde o další velký projekt bílovické společnosti v Praze.
Masarykovo nádraží je výjimečné svou koncepcí – jde o hlavovou stanici. Koleje zde končí, vlaky odjíždějí ve stejném směru, z kterého přijely. V polovině 19. století běžné řešení pro nádraží v centrech metropolí, dnes výjimka. Dodnes si ale tento koncept zachovává obrovskou výhodu, která po modernizaci ještě více vynikne. Tou je schopnost stát se součástí multifunkčního urbanistického řešení městských celků.
Nejdřív model v Bílovicích
Za celkovým architektonickým řešením lokality, tedy i designem nástupišť a jejich zastřešení, stojí mimo jiné společnost JAKUB CIGLER ARCHITEKTI. Nalézt technické řešení, zpracovat projektovou dokumentaci a vše realizovat je pak úkol pro Egoé plus. Ještě před tím, než začala samotná stavba, tak vyrostla část zastřešení v reálném měřítku v Bílovicích. „Ověřili jsme si tím nejen nosnou konstrukci, ale také netypické řešení podhledu a osvětlení,“ říká projektový manažer Egoé plus Pavel Holík.
